Au Pays de la Fleur d’Oranger – L’Eau de Gina – niche parfém
Gina, románová krasavice s modrýma očima, je hrdinkou Stendhalova románu Kartouza Parmská. Její ženskost rozhodně nenechává hlavního hrdinu Fabrice chladným... představme si Ginu, bohyni a svůdkyni, procházet se voňavou zahradou na břehu jezera Como. Kde všechny keře pustorylu zrovna kvetou a mámí opojnou jasmínovou vůní... a v jeho očích se odráží zvlněná hladina jezera.
Moderně ženská, ovocně-květinová vůně, se stopou ambry.
| Kategorie: | Niche parfémy |
|---|---|
| Koncentrace: | Eau de parfum |
| Typ vůně: | Ovocná, Pižmová, Sladká |
| Pro koho: | Dámská |
Hlava: bergamot, ylang-ylang, rebarbora, hruška, černý rybíz, červené ovoce
Srdce: pustoryl, pomerančový květ, růže, kosatec, jasmín
Základ: cedr, santalové dřevo, mořské tóny, pižmo, ambra
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Za parfumérskou značkou Au Pays de la Fleur d'Oranger stojí rodina Roux, která je po generace pilířem světoznámého parfumérského průmyslu ve francouzském Grasse. Tato oblast je typická vůní hořkých pomerančovníků a růže stolisté. A právě ty se staly hlavními esencemi v jejich nádherných vůních, evokujících okouzlující Provence.
Virginie a Antoine Roux vytvořili Au Pays de la Fleur d'Oranger v roce 1998 na základě jejich společné vášně pro květiny a vonné látky regionu, které po generace tvořily místní krajinu a rodinu Provence.
Pár vyrůstal se spoustou vzpomínek na slastnou vůni květů hořkých pomerančovníků a růží stolistých, které se tak i následně staly hlavními esencemi této značky.
Virginie a Antoine se rozhodli věnovat své vášni tím, že dále rozvíjí rodinnou tradici parfémového průmyslu Grasse kultivací proslulých přírodních zdrojů svého okolí. Společně vytvořili nadčasový most spojující jejich unikátní minulost s vášnivou a velmi vzrušující budoucností, a to vysoce kvalitní řadou autentických parfémů haute de gamme, jako jsou kolekce Néroli Blanc a Les Inédits.
Domov Virginie a Antoina Roux, vesnice La Colle sur Loup, která leží blízko věhlasného Grasse, byla jedním z regionálně největších dodavatelů květů hořkého pomerančovníku a stolisté růže až do zimy roku 1956. Tehdy byla vesnice sužována 25 dny tuhých mrazů. Takřka všechny stromy hořkého pomerančovníku zmrzly, což místní komunitu velmi poznamenalo. Dnes stojí nejstarší existující strom pomerančovníku právě v La Colle sur Loup, hrdě a symbolicky, v zahradě Virginie a Antoina Roux.